Astrologie pracuje se čtyřmi základními prakvalitami, které popisují antičtí přírodní filosofové, Herakleitos, Anaximandros a Empedokles.
PRAKVALITY: TEPLO, STUDENO, SUCHO, VLHKO
Teplo a studeno odráží aktivitu a pasivitu. Vlhko a sucho plodnost a neplodnost.
Základní působení těchto prakvalit dle Ptolemaia je následující:
- teplo a vlhko – jejich působností se vše spojuje a vzrůstá
- chladno a sucho – skrze ně vše se zase rozpadne a hyne
Kombinací čtyř prakvalit získáváme čteřici živlů.
OHEŇ – teplo a sucho – aktivní a neplodný
VZDUCH – teplo a vlhko – aktivní a plodný
ZEMĚ – chlad a sucho – pasivní neplodná
VODA – chlad a vlhko – pasivní plodná
Všimněme si, že mužské polaritě náleží oheň a vzduch a společnou prakvalitou je teplo, tedy energie, kterou si lze spojit s aktivitou těchto mužských živlů. Oheň je kombinací tepla a sucha, tedy jeho přirozeností je nadbytek energie díky teplu, ale někdy destruktivně využívaná, příliš agresivní, díky neplodné prakvalitě sucha. Oproti tomu vzduch je tvořen dvěma pozitivními prakvalitami, teplem a vlhkem. Teplo v daném případě dodává energii, ale plodná vlhkost způsobí, že je využívána konstruktivně, diplomaticky.
Ženské polaritě náleží země a voda a společnou prakvalitou je pasivní chlad, což si lze dobře spojit s receptivitou a poddajností ženských živlů. Voda je kombinací pasivního chladu, ale životodárné plodné vlhkosti, tedy jde o živel pasivní, ale plodný. Země je kombinací dvou destruktivních prakvalit, jde o živel pasivní, ale neplodný destruktivní.
Zde je několik citátů, které ukazují jaký způsobem Ptolemaios s prakvalitami pracuje. Z tohoto zdůvodnění pochopíme, proč je Jupiter s Venuší dobrodějem a Saturn s Marsem jsou škůdci.
Claudios Ptolemaios, Tetrabiblos, O moci planet
- Aktivní síla základní povahy Slunce spočívá ve vyza řování žáru a do určité míry ve vysoušení. To je v případě Slunce mnohem zřetelnější než u jiných nebeských těles díky jeho velikosti a zřejmosti jeho ročních změn, protože čím více se blíží k zenitu, tím více na nás takto působí.
- Většina síly Měsíce spočívá v zavlažování, zřejmě proto, že je blízko Země a díky svým velkým výparům2. Působí tedy přesně tak, že z velké části změkčuje a způsobuje hnití v těle, ale mírně se podílí také na hřejivé síle díky světlu, které získává od Slunce.
- Saturn především ochlazuje a mírně vysušuje, pravděpodobně proto, že je nejdále4 jak od slunečního žáru, tak od vlhkých výparů kolem Země. Jak u Saturnu, tak u ostatních planet existují také síly, které vznikají při pozorování je- jich účinků na Slunce a Měsíc, protože se zdá, že některé z nich ovlivňují určitým způsobem okolí a některé se uplat- ňují jinak – vzrůstem nebo poklesem.
- Mars hlavně vysušuje a spaluje v souhlasu se svou ohnivou barvou a protože je blízko Slunce, jehož sféra se na- chází přímo pod ním.
- Jupiter má mírnou aktivní sílu, protože se pohybuje mezi chladícím vlivem Saturnu a spalující silou Marsu. Za- hřívá a zvlhčuje a protože jeho hřejivá síla je větší díky sférám, které leží pod ním, vyvolává zúrodňující větry.
- Venuše má stejné síly a mírnou povahu jako Jupiter, ale působí opačně; mírně hřeje, díky své blízkosti Slunci, ale především zvlhčuje jako Měsíc díky množství vlastního světla a protože získává exhalace z vlhké atmosféry obklopu- jící Zemi.
- O Merkuru se obvykle tvrdí, že v určité době vysouší a pohlcuje vlhkost, protože se nikdy nedostane do zeměpis- ných délek daleko od žáru Slunce; jindy zvlhčuje, protože je přímo nad sférou Měsíce, který je nejblíže Zemi. Svou povahu rychle mění podle rychlosti svého pohybu v okolí Slunce samotného.
Claudios Ptolemaios, Tetrabiblos, O užitečných a škodlivých planetách
Jelikož předchozí uvedené skutečnosti platí, protože dvě ze čtyř sil, horko a vlhkost, jsou plodné a aktivní (pro- to že se z nich rodí a rostou všechny věci), a dvě jsou niči vé a pasivní, sucho a chlad, díky nimž se všechny věci zase rozpadají a jsou ničeny, přijali dávní předkové dvě planety, Jupitera a Venuši, spolu s Měsícem jako užitečné pro jejich mírnou povahu a protože oplývají teplem a vlhkostí, zatímco Saturn a Mars mají podle nich opačné účinky – jeden pro nad- měrný chlad a druhý pro nadměrné sucho; avšak o Slunci a Merkuru si mysleli, že mají obě síly, protože mají obojí po- vahu, a že přispívají svým vlivem těm planetám, se kterými jsou spojeny.
Claudios Ptolemaios, Tetrabiblos, O mužských a ženských planetách
Opět, protože existují dva základní druhy povahy, mužská a ženská, a protože ze sil, o kterých jsme se zmíni- li, je vlhkost ženská – protože tento prvek je obecně do značného stupně přítomen u všech samic a ostatní spíše u samců, byl nám z dobrých důvodů předán názor, že Měsíc a Venuše jsou ženské, protože se mnohem více podílejí na vlhkosti, a že Slunce, Saturn, Jupiter a Mars jsou mužské a Merkur společný oběma pohlavím, protože je zdrojem sucha i vlhka.
Říká se také, že hvězdy jsou mužské či ženské podle svých aspektů ke Slunci, protože když vystupují jako jitřenky a předcházejí Slunce, jsou mužské, a když vystupují jako večernice a následují za Sluncem, jsou ženské. Mění se to také podle jejich polohy vůči horizontu; jestliže jsou v poloze od východu k nadhlavníku nebo od západu k dolnímu nad hlavníku, jsou mužské, protože jsou východní, ale v dalších dvou kvadrantech jsou jako západní hvězdy ženské.
Ptolemaios, Tetrabiblos, O denních a nočních planetách
Podobně, poněvadž ze dvou nejviditelnějších intervalů, které určují čas, je den více mužský kvůli svému teplu a aktivní síle a noc více ženská díky své vlhkosti a svému daru odpočinku, stalo se tudíž tradicí, že Měsíc a Venuše jsou noční, Slunce a Jupiter denní a Merkur podobně jako dříve obojí – denní, když je jitřenkou, a noční jako večernice. Každému z rodů také přísluší dvě destruktivní hvězdy, avšak v tomto případě ne podle principu podobných povah, ale právě naopak; když se totiž hvězdy stejného druhu spojí s hvězdami se stejnou povahou, vzroste jejich užitečný vliv, ale jestliže se spojí nepodobné hvězdy s hvězdami destruktivními, zruší se největší část jejich škodlivé síly. Proto je studený Saturn přiřazen horku dne a suchý Mars vlhkosti noci, protože takto každý z nich dosahuje správného poměru v dané kombinaci a je řádným členem svého rodu, který představuje umírněnost.